Myslím, že „nezávislý film“ ve smyslu hnutí v Čechách prakticky neexistuje, byť tu jsou lidé, kteří se považují za nezávislé filmaře. Patřím mezi ně taky – a tuhle nezávislost spatřuji ve svobodě, s níž jako tvůrce můžu vést svá rozhodnutí. Asi to vytváří klamný dojem, že si též zakládám na své „nezávislosti“ finanční, neboli reálné výrobní chudobě. Tak to rozhodně není. Tak jako mnoho jiných filmařů, snažím se urvat, co urvat umím.

Před pěti lety Státní fond kinematografie otevřel okruh „krátkého nebo experimentálního filmu“, což jsem chápal i jako šanci, jak o něco rozšířit možnosti svojí produkce, aniž bych v čemkoli slevil z oné první nezávislosti ve smyslu vnitřní svobody. Do té chvíle pro mě takové skloubení nebylo možné.

Grant Fondu musel zůstat jedinou peněžní subvencí. Byla to částka mnohonásobně nižší, než s jakou v Čechách vzniká levný, „nízkorozpočtový“ film. Přesto jsem se nechtěl rozloučit s ambicí natočit regulérní celovečerák s jistým množstvím herců, množstvím lokací a tak dál. „Experiment“, v jehož jménu film obdržel státní příspěvek, tak získal trochu jiný význam, než by se možná slušelo: v první řadě šlo o experiment s tímhle bláznivým nepoměrem, pokus o odpověď na otázku, zda je možné s takovým rozpočtem realizovat takový film.

Odpověď zní: ano, pokud svůj kompletní štáb zúžíte na tři až čtyři členy, čtyřicet natáčecích dní rozptýlíte do období půl roku a smíříte se s řadou dalších limitů, z nichž některé jsou poměrně nepříjemné, jiné lze použít jako vědomý stylistický rys, ostatně vlastnoručním heslem, že „dialogy jsou nejlevnější akcí“ jsem se řídil už předtím.

Někteří lidé, kterým jsem film ve fázi dokončení pouštěl, reagovali s údivem; s onou výrobně-tvůrčí neústupností, institucionální odstrčeností očekávali i cosi jako diváckou odtažitost. Ale tu v sobě myslím nemám. Moje myšlení je v podstatě konzervativní. Tak jako mnoho jiných filmařů se držím pravidla, že chci dělat takové filmy, na jaké se sám rád dívám – a veškerá moje „neústupnost“ spočívá právě jen v tomhle. Čiň druhým, co chceš, aby oni činili tobě.

Myslím, že náš film je mimo jiné zprávou, jak tahle obecná snaha může vypadat v jakémsi nejspodnějším patře výrobních nákladů, bez profesionální produkce, přitom s ambicí vyhnout se amatérským chybám (a otevřeností všem ostatním). Ve chvíli, kdy lepší zázemí není – ať už z jakéhokoli důvodu – dostupné.